Letní bouře jsou přírodním dějem, který vstoupil do mnohých příběhů a pohádek. Naši předci se proti bouřím snažili různými poněkud úsměvnými doporučeními bránit, neboť bouře mohly především před sklizní obilí napáchat značné škody a naše předky tak přímo ohrozit na životě. Z tohoto důvodu byli předpokládaní duchové bouří spjati s polními duchy sklizně. Kromě známé polednice mezi tyto takzvané Feldgeister patřil například vlk.
Tento vlk měl v obilí v podobě vánku vytvářet drobné vlnky, když se však naštval, dovedl se podobně jako vlk z pohádky o třech prasátkách nafouknout do podoby větrného víru nebo krupobití, ničit úrodu a bořit celé domy. Lidé se proti těmto duchům či čarodějům snažili ve svých snech a viděních bojovat, ovšem museli pro to mít patřičné předpoklady jako balkánští zduhaći nebo italští benandanti. Všechny tyto příběhy lze vysledovat až do starověkého Řecka, jak se píše v už poněkud starším pojednání „Apollo the Wolf-god“.
Svérázný ráz tyto příběhy dostaly v na tornáda bohatých amerických prériích, jak o tom svědčí dime novels, ze kterých vychází dnešní westerny, například legendy o rangerovi Rainboltovi, který také proti zlovolným duchům počasí bojoval. Američtí ghost riders pak nejsou nikdo jiný než náš divoký hon, který dokáže lámat celé stromy. Tyto příběhy byly i na Křivoklátsku známé v 19. století, kdy se měnilo podnebí.
Ovšem polní duchy mohli lidé uklidnit nejrůznějšími obětinami a také tím, že jim po sklizni nechali na poli nepožaté klasy zdobené bylinami. V nich se mohli schovat polní duchové přinášející plodnost do dalšího roku, případně se v nich uvěznili ti zlovolní. Příběhy se různě prolínaly a je dnes velmi těžké odhadnout, kdy které vznikly, jaké v době jejich vzniku panovalo počasí, společenské uspořádání a podobně. Téměř jisté však je, že si podobné příběhy lidé vyprávěli už od počátku zemědělství a možná ještě dříve.
