Lidé často vnímají čas jako oddělené skutečnosti, mezi kterými snad lze cestovat. Nicméně čas je proměna, neboť atomy, co tvořily Aristotéla a Julia Caesara jsou zde stále. Jsme součástí stejné skutečnosti, stejného prostoročasového kužele, stejného světa a života.
Antický atomismus byl jediným velkým antickým filozofickým směrem, který nebyl a ani nemohl být interpretován/zneužit pozdně antickými orientálními naukami, především novoplatonismem, gnózí a křesťanstvím. Zatímco tyto nauky na svou stranu získávaly přívržence a svérazně interpretovaly části učení Pythágora, Platóna, Sókrata a Aristotéla, atomismus byl (pouze) potlačován (například z neuvěřitelně bohaté práce Démokrita se nedochovalo nic), neboť jinak by lži těchto pozdně antických nauk vyšly rychle najevo.
Každopádně to už je minulost. Dnes už díky tisícům nezávislých pozorování a důkazů víme, že jsme my lidé a život kolem ze stejných látek, že se naše podoby, chování a vztahy vyvíjely společně po několik miliard let. Naše lidské životy, dlouhé pouhých několik desítek let, jsou jen závan vůně na téměř nesmrtelné květině přírody. Nikdy nejsme sami a ani jsme nikdy nebyli. Proto nevěřte těm, kdo zneužívají přirozené lidské potřeby vymezovat se vůči ostatním pro to, aby vás o tento vztah zdánlivě připravili.
